3. 6. 2015 proběhla ve Strahovském klášteře konference „Důstojná práce vytváří lepší svět“. Byla zaměřena na sociální podnikání, fair trade a družstevnictví a uspořádali jsme ji spolu s družstvem Fair & Bio při příležitosti dvouletého trvání Pražírny Fair & Bio, která všechny tyto tři pilíře společensky prospěšné ekonomiky spojuje. Právě teď vychází sborník z konference.
Důstojná práce vytváří lepší svět - sborník z konference ke stažení
Sborník je uveden textem předsedkyně družstva Fair & Bio Markéty Vinkelhoferové:
Již není pochyb o tom, že současné nastavení ekonomického systému znevýhodňuje stále více lidí jak u nás, tak v zemích globálního Jihu. Společnost orientovaná na zisk a růst za každou cenu může přestat držet při sobě, zvláště v době, kdy se upřednostňuje soupeření nad spoluprací a upozaďují potřeby jednotlivců anebo komunit.
Abychom opět přispěli k zvrácení tohoto trendu u příležitosti téměř dvouletého trvání provozu fairtradové pražírny kávy, družstvo Fair & Bio a Ekumenická akademie uspořádali 3. 6. 2015 ve Strahovském klášteře konferenci „Důstojná práce vytváří lepší svět“, z níž vzešel tento sborník. Byla zaměřena na důležité pilíře společensky prospěšné ekonomiky: sociální podnikání, fair trade a družstevnictví. Na těchto principech staví i pražírna Fair & Bio, která navazuje na zkušenosti svého zakládajícího člena Ekumenické akademie. Ze široké škály možností sociální ekonomiky si vybrala integrační sociální podnikání – zaměstnává zdravotně postižené, zpracovává spravedlivě obchodovanou kávu a snaží se naplňovat všechny družstevní principy včetně podpory místní komunity a vzdělávací činnosti.
Sociální ekonomika i fair trade bývají v Česku mylně vnímány jako „pomáhání“. Jak vyplývá z příspěvku Nadi Johanisové o ekonomických alternativách, kdy je prioritou člověk anebo příroda či Veroniky Bačové o systému fair trade, společensky prospěšná ekonomická činnost rozhodně není žádná charitativní aktivita. Naopak vychází z potřeb členů (komunity, družstva apod.), často drobných pěstitelů, výrobců, poskytovatelů služeb i jinak iniciativních jedinců, kterým není jedno, kam směřuje naše společnost. Je navíc založena na mnohem pestřejším spektru principů než pouhé vydělávání peněz: důstojné živobytí pro sebe a ostatní, přístup k čerstvému a zdravému jídlu anebo vytvoření potřebné neexistující služby s veřejně prospěšným cílem.
V posledních letech tyto typy aktivit naštěstí začínají být podporovány shora např. ve formě evropských peněz prostřednictvím předchozího Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost Ministerstva práce a sociálních věcí, ze kterého byl financován i rozjezd pražírny Fair & Bio, nyní v novém kabátě jako Operační program zaměstnanost. Dále se lidé sdružují do spolků, nových družstev, ale i neformálně a snaží se o společensky prospěšné ekonomické aktivity – ať už pro své členy či pro ostatní znevýhodněné (od nezaměstnaných po zdravotně postižené, kteří jsou v rámci transformace sociálních služeb vyváděni z ústavní péče). Naštěstí nevymizeli jednici, kteří se nehodlají smířit s diktátem trhu a sobeckostí společnosti, která postrádá prvky solidarity.
Příspěvek Petry Francové zase hodnotí, jak si v Česku vedeme v oblasti sociálního podnikání. Podle všeho jsme už urazili kus cesty, zaměřili jsme se však spíše na sociální inkluzi znevýhodněných lidí (i podle toho, jak byly nastaveny výše zmíněné dotace) a je žádoucí, aby byly společensky prospěšné ekonomické aktivity vnímány šířeji: ohled brát i na životní prostředí a neztrácet ze zřetele lokální potřeby. Ze své praxe Petra Francová také vnímá deficity co se týká demokratičnosti řízení sociálních podniků u nás. Do jisté míry je to i tím, že mnoho aktérů raději zakládá u nás populárnější firmy (s.r.o.) či obecně prospěšné společnosti (o.p.s.), které jsou většinou hierarchicky nastavené a ze své podstaty postrádají členskou základnu. Nerozhoduje se na principu jeden člen = jeden hlas a mnohem více se blíží akciovým společnostem či struktuře korporací. To může poté být na škodu v době, kdy se přemýšlí, kam investovat zisk, zda růst, za jakou cenu, v čí prospěch a na čí úkor.
Další věcí, která se často řeší je, kde vzít investici na rozjezd, rozvoj či inovace. Zde bych ráda připomněla velmi chybějící etické finanční instituce v ČR. Navzdory dlouholetým snahám se zatím nepodařilo úspěšně navázat na tradici družstevních záložen a kampeliček, které fungovaly zejména na venkově v době první republiky jako zdroj peněz pro ty, které banky ignorovaly. Vedle autentických zemědělských a spotřebních družstev to byly příklady svépomoci, které řešily špatné životní podmínky lidí v dobách před sociálním státem. Osvědčily se i v době hospodářské krize.
K důstojným životním podmínkám patří i spravedlivá odměna za práci, a to jak v zemích globálního Jihu, kde se stále bojuje s extrémní chudobou, ale i v tzv. rozvinutém světě. Podle nedávno zveřejněných informací OECD je patrné, že mzdy v Česku jsou nastaveny nízko. Dostáváme několikanásobně méně než v západoevropských zemích, přičemž se nebere ohled na životní náklady. Přínosné jsou tedy debaty o důstojné mzdě, jak v rámci fair trade v tzv. rozvojových zemích, ale i v post-socialistických zemích, kde jsou často ignorována sociální práva.
Myslím si, že konference „Důstojná práce vytváří lepší svět“ splnila svůj cíl nejen představit a prodebatovat stav sociální ekonomiky u nás, ale i dát nově dohromady iniciativní jedince z různých oblastí (od sociálních podnikatelů přes akademiky a neziskové organizace až po zástupce státních institucí a samospráv), kterým současná situace není jedno a mají zájem pro rozvoj společensky prospěšných ekonomických aktivit něco dělat. Věřím, že se s nimi budeme nadále potkávat i na dalších podobných akcích, kde v rámci debat a sdílení budou vznikat nové nápady i iniciativy. Nejbližší akcí je první české Fórum potravinové suverenity v září 2015.
V neposlední řadě bych ráda upozornila na příspěvek členky divadla Fórum, které svým způsobem vybočuje od ostatních. Představuje formu interaktivního divadla, kterou si mohli účastníci konference vyzkoušet na vlastní kůži a byl na ni velmi pozitivní ohlas. Vychází z principu tzv. Divadla Utlačovaných, kdy jeho brazilský zakladatel dokázal aktivizovat diváky k činu – postavit se i proti skutečnému útlaku, řešit politické otázky, ale i otázky socio-ekonomických nerovností, rasismu anebo domácího násilí.
Ve sborníku se také objevují starší texty o pražírně Fair & Bio, družstevnictví a společensky prospěšné ekonomice (publikované a nebo ještě nepublikované) se kterými bychom vás rádi seznámili, aby téma bylo ucelenější. Doufám, že budou inspirací pro všechny ty, kteří společensky prospěšné aktivity považují za cestu k lepší budoucnosti světa.
Markéta Vinkelhoferová, předsedkyně družstva Fair & Bio